V Monaku jsme si uvědomili, že ta cesta nějak rychle ubíhá a máme co dělat abychom se stihli vrátit zpět v neděli. Protože už byl pátek zamířili jsme do Itálie, kde jsme se stavili do Janova (Genova). Měli moc dobrý oběd, tak jak se v Itálii sluší a patří. Dostali jsme prvně těstoviny a potom až hlavní chod. V Janově jsme nakoupili vína a těstoviny, prošli se městem a mířili dál na sever Evropy.
Švýcarsko
Jeli jsme směr na Miláno k Švýcarským hranicím. Chtěli jsme se dostat co nejblíže Lichtenštejnsku, kde jsme si druhý den prošli hlavní město Vaduz. Ve Švýcarsku mají placené dálnice, musíte si koupit kupón za 40 €. Je to kupón na rok a na kratší dobu koupit nelze. Kdybychom dopředu věděli po jaké cestě a s jakým převýšením pojedeme, asi bychom Švýcarsku těch 40 € rádi věnovali. Teď už víme, že se na silnicích nešetří.
Jeli jsme z Janova (od moře) do 2 115 m. n. m. (hraniční přechod Splügen Pass) s tím, že nejvyššího převýšení jsme dosáhli během posledních pár kilometrů. Ono by to asi nebylo takové drama, kdybychom nejeli dodávkou bez turba z roku 1992 v 1 hodinu ráno po cestách, kde se sotva vejde osobní auto. Obytnou dodávku (tedy kuchyň, koupelnu, obyvák i ložnici v jednom) jsme tlačili i očima na vrch, proto se omlouváme, ale neměli jsme ani pomyšlení pořizovat fotografie. Jeli jsme tam navíc v noci a byli jsme z toho my i dodávka pěkně vyklepaní. Fotografii z tohoto večera nemáme, vypůjčili jsme si z cestynamotorce.cz, mototurismodoc.com a it.wikipedia.org, přikládáme pro představu kde jsme v noci jeli.
Nafty jsme určitě projeli více než za 40 € – příště prostě kupujeme dálniční známku. Po tomto úžasném a nezapomenutelném zážitku, kdy jsme nevěděli jestli to vyjedeme, protože couvat zpět 40 km, bychom asi nedali, jsme kolem 3 ráno našli místo na spaní.
Všude kolem byl úžasně čerstvý vzduch a nádherná příroda, kterou jsme si užívali až ráno po probuzení. Spali jsme na nějakém parkovišti, kde byly i záchodky, takže jsme měli opět luxus.
Ráno na parkoviště přijely dva autobusy Asiatů, vyfotili se u sochy, která tam byla a zase naskákali do autobusu a jeli dál. Nevíme co to je za sochu, ale asi bude fakt významná, tak jsme se u ní taky blejskli a vydali se směr Vaduz (hlavní město Lichtenštejnska).
Lichtenštejnsko
Těžko říct jak vypadají obyvatelé Lichtenštejnska, protože jejich hlavní město asi obsadili Asiati. Na ulici i v obchodech (i vedoucí prodejny COOP) byli Asiati. Městečko je krásné, malebné taková větší vesnice, žije tam asi 5 000 obyvatel. Vyšli jsme si na kopec, omrknout místní hrad, ale byl soukromý, takže jsme nemohli dovnitř.
Ve městě bylo spoustu soch a obrazů z moderního umění. Dokonce zde byla i knihovnička, kde si každý mohl půjčit knihu a zas ji vrátit a nebo tam dát nějakou svou.
Rakousko
Byla sobota odpoledne, vydali jsme se z Lichtenštejnska přes Rakousko směr Praha. Po cestě jsme se ještě zastavili na procházce u Bodamského jezera v Rakousku, kde zrovna probíhal nějaký festival a večer zde bylo divadelní vystoupení. Pódium bylo postaveno na hladině vody, muselo to být skvělé. My jsme se však vydali domů a ve 4 ráno jsme přijeli zpět do Prahy.
Tak jsme ukončili náš Eurotrip a těšíme se na další výlety obytnou dodávkou nebo i jinými dopravními prostředky. Jsme však rádi, že dodávka zvládla všechny ty nástrahy, které jsme ji po cestě nastražili 🙂 Shrnutí výletu a finální rozpočet najdete v závěrečném článku.
Seriál EuroTrip 2015
- 01 – EuroTrip 2015
- 02 – Průjezd Polskem
- 03 – Přístavy Německa
- 04 – Nizozemí obytňákem
- 05 – Belgie v čokoládě
- 06 – Maličké Lucembursko
- 07 – Neuvěřitelná Francie
- 08 – Monako – stát ve městě
- 09 – Cesta domů – Itálie, Švýcarsko, Lichtenštejnsko, Rakousko
- 10 – Euro-trip 2015 u konce
