Vysoké Tatry

Do Tater jsme se spolu chtěli už dlouho podívat, přemýšlení nám ulehčila reklama na pobyt ve Vysokých Tatrách s polopenzí a wellness. Tradičně jsme si vybrali termín mimo sezónu, abychom jeli na hory bez davů turistů a front na lanovky. Připravili jsme se na mrazivé počasí, ale nakonec jsme měli teploty kolem 10 °C 🙂

1. den – cesta na Slovensko

Z Prahy jsme vyjížděli již brzy ráno, jel nám přímý vlak až do Štrby, kde jsme měli zařízené ubytování. Cesta trvala okolo šesti hodin, takže jsme stihli dohnat poslední pracovní restíky před dovolenou. Hotel Nezabudka***, ve kterém jsme byli ubytovaní, byl nedaleko od vlakové zastávky. Na recepci byla mírně nepříjemná paní, která měla furt se vším problém, ale nakonec jsme se po hodině zvládli ubytovat a hlavně vyzkoušet připojení k Wi-fi 🙂

Ubytovali nás mimo hotel do srubu, který jsme měli jako jediní – asi protože ostatní hosté hotelu byli důchodci. Byl to takový romantický srubík postavený na rybníčku plném žab a pulců. Neoficiálními (rozuměj umělohmotnými) obyvateli rybníčku byly také krokodýly, kachny, čáp a daněk. Ve srubu byla koupelna, která z venku vypadala jako kadibudka. Ale jinak to bylo moc pěkné a pohodové bydlení.

Po vyzkoušení funkčnosti Wi-fi a seznámení se s místním zvířectvem jsme se vydali prozkoumat okolí Štrby. Po krátkém stoupání do kopce jsme narazili na zastávku ozubnicouvé železnice (zvané Zubačka) Tatranský Lieskovec. Vláček směr Štrbské pleso jezdí každou hodinu a jedna cesta stojí 1€. Svezli jsme se jednu zastávku na Štrbské pleso a prozkoumali to tam. Bylo už později odpoledne, takže už se blížil západ slunce a my tam nechtěli brouzdat po tmě. V hotelu jsme měli zaplacenou polopenzi, tak jsme zamířili na večeři.

2. den – Predné Solisko

Druhý den hned po vydatné snídani jsme se vydali do výšin. Jeli jsme tradičně zubačkou na Štrbské Pleso a z tama jsme se procházkou prošli k lanovce. Normálně bychom šli pěšky, ale Vojta nebyl úplně zdravý (těžká rýmička s kašílkem), tak jsme jeli raději lanovkou.

V ten den bylo nádherně, azurové nebe, zasněžené vrcholky a sluníčko pařilo o sto šest. Lanovkou jsme vyjeli na místo zvané Chata pod Soliskem. Odtamtud jsme šli po červené až na vrchol. Teda šli, no spíš jsme se brodili sněhem a fotili krásná panorámata. U toho brodění sněhem jsem se taky trošku opalovali, a ke konci už i trošku připalovali. Jako amatéři jsme si totiž nevzali opalovací krém, a tak jsme byli do večera červení jako raci.

Na vrcholu Předného Soliska (2117 m. n. m.) jsme hodili pár selfíček a já jsme se vydala ještě o kousek výš směr Hrubý vrh (2428 m. n. m.), ale v půlce jsem se otočila a vrátila jsem se zpět za Vojtou, protože to tam bylo trošku nebezpečnější, a to sem sama absolvovat nechtěla. Na konci mého výšlapu jsem potkala aspoň kamzíka, tak jsem měla zážitek. Kamzík měl určitě zážitek taky, protože jsem si s ním hodila selfíčko.

Cestou zpět to hodně klouzalo, takže některé úseky jsme sjížděli po zadku dolů a občas jsme se zabořili po kolena, ale ten výstup stál za to. Celý kopec jsme měli jen pro sebe, nikdo jiný tam nebyl.

 

3. den – Wellness a léčení

Predné Solisko Vojtovi v léčení rýmečky moc nepomohlo, a tak jsme většinu 3. dne strávili na hotelu. Celé dopoledne navíc pršelo a tak by to nestálo za žádné selfíčko 😊 Dopřávali jsme si sauny, masáže a další okrašlující procedury. Potom mě Vojta rozdrtil v biliardu a hned byl zdravější. No rozdrtil….povedlo se mi 3x strefit černou kouli do díry v době, když to ještě nebylo potřeba. Takže jsem se spíš rozdrtila sama sebe, ale vítězství mu upřít nemůžu.

Mně to celodenní nic nedělání už nebavilo, tak jsme si šla aspoň zaběhat. Spartan Race Super v Koutech se blíží, a tak se musí trénovat. Vyběhla jsme si ze Štrby na Štrbské Pleso a zpět. To mi jak trénink celkem stačilo, bylo to sice jen 8 km, ale druhý den jsem to celkem cítila.

Také se nám podařil vyčerpat limit na naší „neomezené Wi-fi“, takže jsme zbytek pobytu přežívali v lobby baru.

4. den – Hrebienok, Zámeského chata (a skoro i Lomnický štít)

Poslední den v Tatrách jsme chtěli využít na výstup (výjezd) na Lomnický Štít (2634 m. n. m. druhá nejvyšší hora Vysokých Tater). Vydali jsme se vláčkem přes Poprad a Studený potok do Tatranské Lomnice. Normálně odtud jede lanovka až na Lomnický Štít, ale zrovna ten den nejela. Nějaká „jarná technická údržba“ či co…jako celkem mě nas…štvali. Fakt jsem se těšila na ten skvělý výhled. Jako nebudeme si namlouvat, že by tam byl výhled, byly mraky a zataženo, ale i tam jsem z toho byla smutná. Ale tak naše blbost, že jsme to nevygooglili, že? Hlavně, že u toho sedíme pořád.

Vymysleli jsme tedy náhradní řešení. Vlakem jsme jeli do Starého Smokovce, kde se dá vystoupat na Hrebienok a dále na Zámkovského chatu. Z Hrebienku jsme se vydali lesní cestičkou, vydlážděnou zámeckou dlažbou (to asi vytvořila sama příroda) k Obrovskému Vodopádu.

Od vodopádu jsme stoupali k Zámskovského chatě, těšili jsme se na zahřátí něčím teplým. Nahoře jsme si dali česnečku a otočili jsme to zase směrem na hotel do Štrby.

Tam už jsme začali pomalu balit, protože druhý dan ráno jsme mířili už zpět do České Republiky. Po cestě zpět jsme se stavili za rodiči do Jeseníků. Tam jsme absolvovali typickou velikonoční přežíračku a jeden výlet na Rešovské Vodopády.

Náklady

Cesta vlakem 60€
Turistický poplatek 0,75€ na osobu na den – 6€
Pobyt 225€
Zubačky 8€
Doprava vlakem 10€
Lanovky 44€
Jídlo, pivo 22€
Pohledy 4€
Kafe 1€

Celkem krásných 374€ – přibližně 10.100,- Kč

Mapka

Nejlepší pomocník při výletech v Tatrách je tento jízdní doklad, kde z druhé strany je mapa všech stanic a jednotlivé ceny pro každý úsek.